Natáčení

 REPORTÁŽ – NATÁČENÍ

 Mimi

„Langoš.“ představuje se mi známý herec a já si s ním potřásám rukou. Nacházím se na natáčení filmu Přání Ježíškovi. Kolem vidím tváře známých herců, jídelní stan a autobusy. 

 

Příjezd 

Přibližně ve čtvrt na dvě přijíždím na parkoviště v Karlíně a otec Arnošt Goldflam, který ve filmu také hraje, mě představuje produkční. Už při příjezdu zahlédnu například známého herce Jiřího Langmajera. S tátou vcházíme do obědového stanu, kde si můžeme vybrat ze tří jídel. Dávám si kousek bůčku se šťouchaným bramborem a jdu si sednout. Ve stanu je celkem plno, u vedlejšího stolu sedí nejspíš nějaký herec v obleku Santa Clause. Přichází nás pozdravit kostýmní výtvarnice Petra. Je tu opravdu horko, proto jdu po jídle ven. 
 

Příprava 

Ve 13:40 jdeme s tátou do autobusu, který funguje jako kostymérna i maskérna a jsou v něm dokonce i pračka se sušičkou. Táta se tam převléká do oblečení své role. 
 

Rozhovor 

Ve 14:05 s tátou chtějí natočit takzvaný film o filmu, kde mu položí pár otázek. V tu chvíli zjišťuji například to, že režisérka je, podle otcových slov, milá, dále přirovnává tuto českou komedii ke známé Lásce nebeské, nebo že si táta jako malý přál šlapací auto a nedostal ho. 
 

Natáčení 

V půl třetí už se nudím natolik, že opouštím tátu a společně s dvěma herci dětských rolí se vydávám na místo, kde už doopravdy probíhá natáčení. Když přicházím na dvorek, divím se, že je tam sníh a až po chvíli si uvědomuji, že je umělý. Zasněžuje se tu prý sodou. Přichází ke mně milá paní, ptá se mě, jestli bych chtěla něco vědět a říká mi, kde je režisérka, kameraman a pomocný režisér.  
 

Průběh natáčení 

14:40 se dětem připínají mikrofony, potom si zkouší repliky, upravuje se prostředí a v 14:55 se konečně točí. Tato scéna má asi tak půl minuty, ale kvůli opětovnému zkoušení a točení je hotova až v 15:06. Uklízí se toto prostředí a znovu se zasněžuje, v 15:20 se točí další scéna, kdy padá okap a s ním i muž, převlečený za Santa Clause. V 15:40 Už se točí další scéna, kde se Santa okapu pouští a odchází. Tato scéna je dotočena v 15:53. Dále se natáčí záběr na dítě sedící na zídce. 
 

Pokec s herci a poslední scéna 

V 16:10 přijíždí další herci, a protože za tu hodinu a půl venku je mi zima, jdu s nimi do domu, kde se dozvídám, že Jiří Langmajer jel koupit vánoční dárky, ale nakonec koupil jenom žlutou hadici, která ani není moc kvalitní. Když se herec Santa Clause loučí s ostatními, dozvídám se, že herci jsou kurvy, a že to mám do reportáže napsat, dále tam mám prý napsat, že jsou blázni. V 16:25 si zkouší texty a v 16:30 už se natáčí úplně poslední scéna za tento den. Kamera se posouvá po kolejnicích, aby byl záběr plynulý. V 16:45 už je vše dotočeno. Loučím se se sympatickou režisérkou a spolu s herci nasedám do auta a odjíždíme. 
 

TV vs. realita 

Spoustu lidí zajímá, jací jsou herci doopravdy, ale nemají možnost je poznat, protože je znají jen z televize, popřípadě z kina. Já se s nimi jako dcera poměrně známého herce a režiséra setkávám odmala, vídám je v zákulisí a od některých z nich slýchám „Já tě viděl, když jsi byla takhle malinká.“ Nebývají pro mě nedosažitelnou hvězdou, po které bych chtěla autogram, ať by to stálo cokoli. Oni jsou vlastně normální lidé, kteří umí natolik dobře předstírat, že se tím živí. Tady na tom natáčení jsem se setkala s Annou Polívkovou, kterou jsem už dávno znala, ale například Jiřího Langmajera jsem viděla úplně poprvé a nemohu říct, že ze začátku jsem nebyla lehce nervózní, že poznávám takhle slavného herce, ale po chvíli jsem si zvykla. Nemůžu házet všechny do jednoho pytle, ale musím říct, že všichni herci, které jsem poznala, byli velmi milí a vcelku normální lidé. 
 

závěr 

Den na natáčení byl zajímavý, ale po většinu času to byla nuda. Asi jsem si myslela, že přijedeme, tátu obléknou atd., a hned se pojede klapka, kamera akce. Ale pořád se na něco čekalo a byla tam zima. Je zvláštní, jak jedna krátká scéna zabere tolik času, ale zároveň jsem i myslela, že ho to zabere ještě víc. Nevím, jestli bych v budoucnu chtěla být herečka, tohle ani moje rozhodnutí neovlivnilo, ale zatím nemám herectví za hlavní cíl svého života. Určitě jsem ráda, že jsem tam byla a viděla, jak tahle práce funguje.