Zubařská ordinace mýma očima

 

Eliška

   Každý měl v dětství své vysněné povolání, ale ne už tolika lidem tento sen stát se slavným hercem nebo zpěvačkou vydrží. Já si ale za svým snem, stát se zubařkou, jdu stále. Velkou zásluhu na tom má moje teta, která mi vyprávěla o svých nejhorších pacientech vždy, když mě jako malou hlídala, a mě to neuvěřitelně fascinovalo. Umožnila mi také pomáhat ve své soukromé ordinaci a já vás provedu naším běžným dnem v práci.

   Já přicházím do práce až okolo desáté hodiny, ale teta je v práci už od osmi hodin a v těchto brzkých hodinách má na křesle většinou malé děti, kterým se trhá zub a přichází na kompletní uspání. Tomuto se říká sedace a v ordinaci musí být přítomný anesteziolog, kdyby nastala nějaká komplikace. Všichni zaměstnanci ordinace (i recepční) nosí bílé kalhoty, které se perou ve speciální desinfekci. Když přijdu, nastupuji rovnou ke křeslu a dělám tetě sestřičku. Před každým pacientem se celé křeslo, plivátko a vrtačky utírají desinfekcí a desinfekčními ubrousky. Vyměňuji kalíšky, roušku a malou savku, která je na rozdíl od velké jen na jedno použití.

   Od deseti hodin pracujeme prakticky v kuse. Některé dny ani nemáme obědové pauzy a celý den jen doufáme, že se nějaký pacient odhlásil a my budeme mít čas se najíst. Nejčastější jsou kontroly (prevence), kdy se lidé objednávají nejlépe po půl roce a nemají komplikace a přicházejí jen na překontrolování chrupu. Já zapisuji do karty pacienta, které jsou v dnešní době elektronické. Pokud teta najde nový kaz, pacienta rovnou objednáváme na sanaci. Odstranění kazu a zaplnění. Pod sanaci může spadat i například nasazování protetik a korunky. U většiny pacientů dáváme anestezii do dásně, ale když není kaz hluboký, tak je to zbytečné. Natahování anestezie do injekce je asi moje nejoblíbenější činnost, protože se při tom cítím už jako pořádná zubařka. Na ordinacích mám nejraději to, že je vše uklizené a seřazené a vy vždy víte, kde se nachází to, co hledáte. Při sanaci musím tetě podávat báze, primery, plomby a poté svítím UV lampou na plombu, aby zatvrdla. Po zatvrdnutí plomby nastává asi nejtěžší část. Vytvarovat plombu přesně tak, aby seděla do skusu pacienta. Někteří mají pusu ještě hodně umrtvenou od anestezie a je pro ně těžké určit, jestli plomba sedí, nebo ne, a proto tímto tvarováním můžeme strávit klidně 15 minut.

   Po každém pacientovi se všechny nástroje dávají do vaničky s desinfekcí, kde jsou až do konce dne. Takto se nám pacienti točí celý den, ale spoustu lidí si neuvědomuje, že po posledním pacientovi nastává hromadná sterilizace a čištění na další den. U savek vyčistím filtr a musím nechat projet trubky desinfekcí. V tuto chvíli už je většinou okolo osmé a teta si mezitím dopisuje karty,

   Beru všechno použité nářadí včetně kolínek a vrtaček a jdu o patro výš do sterilizační místnosti. Nejdříve musím nechat vyčistit a vymazat kolínka pomocí jednoho ze tří přístrojů, které tady nahoře jsou. Oddělím plastové nástroje od těch kovových, protože kdybych dala ty kovové do parního sterilizátoru, tak by mohly zreznout. Plastové nástroje jdou tedy do parního a ty kovové do tepelného sterilizátoru. Oba dva sterilizátory vyvinou tak vysokou teplotu, že zabije všechny viry a bakterie, které ještě mohly na nástrojích po dezinfekci zůstat. A tady už práce končí. S tetou už jen zamkneme ordinaci a jdeme obě naprosto vyřízené domů.

   Den v ordinaci není žádná sranda a já doufám, že jsem vám tímto alespoň trochu otevřela dveře do zubařského světa.